Case study Gyneko-fyzio terapeutická ordinace

Design interiéru pro ordinaci – Oáza pro ženy v srdci polikliniky

Jak proměnit strohou, neosobní chodbu komunistické polikliniky v místo, kde se žena cítí v bezpečí? Prostory poliklinik bývají geometrické, chladné a plné okrových či tmavě zelených tónů. Pro ordinaci gynekofyzioterapie, kde se řeší ta nejcitlivější ženská témata, bylo toto prostředí bariérou. Cílem bylo vytvořit útočiště – místo, kde pacientky mohou vydechnout před náročným ošetřením.

Výzva: Mým úkolem bylo vnést do úzké čekárny teplo a lidskost. Pracovala jsem s brandovými barvami #a3f4ef a výraznou #E60060.

Proč růžová? Je to barva ženství, která pocitově zahřívá. Odkazuje na první okamžiky života – na červené a růžové deky, do kterých balíme novorozená miminka pro pocit bezpečí.

Mise: Vytvořit prostor, který je „čistě ženský“ a hřejivý jako objetí.

Moje role: Autorka a vizuální vypravěčka. V tomto projektu jsem vystupovala jako jediná autorka celého vizuálního konceptu. Mojí úlohou nebylo jen zaplnit prázdné zdi, ale skrze vlastní autorskou tvorbu vdechnout život neosobnímu klinickému prostředí.

Autorská malba: Každé z forexových desek jsem osobně namalovala s důrazem na haptičnost, vřelost a lidský detail, který strohá poliklinika postrádala.

Vizuální dramaturgie: Navrhla jsem ucelenou sérii, která funguje jako vyprávění – od počátí až po zralé stáří.

Spolupráce s klientkou: Od vize k oáze

S Terezou jsme neřešily jen dekoraci, ale emoční dopad prostoru. Naším cílem bylo vizuálně potlačit chlad polikliniky a nahradit jej pocitem bezpečí.

Vzájemné ladění: Skrze hloubkový dialog jsem transformovala Terezinu odbornou péči do autorských maleb. Hledaly jsme cestu, jak pacientkám skrze obrazy vzkázat: „Zde jste v bezpečí, zde je prostor pro vaši radost i váš smutek.“

Důvěra v proces:

Tereza mi dala absolutní tvůrčí svobodu. Jen to mi umožnilo do série zahrnout i citlivá témata (jako je prázdná náruč po potratu), o kterých se v čekárnách běžně mlčí, ale v její praxi mají své místo

Proces: Od analýzy k oáze

Fáze 1: Hloubkový rozhovor s Terezou jsme neřešily jen „rozměry pláten“, ale hlavně pocity jejích pacientek. Rozhovor se točil kolem intimity, traumat i naděje. Tento vhled byl klíčový pro určení témat jednotlivých děl.

Fáze 2: V této fázi bylo mým hlavním úkolem najít harmonickou rovnováhu mezi dvěma výraznými protipóly – energickou magentou a uklidňující tyrkysovou. V ateliéru jsem testovala desítky odstínů, abych tyto brandové barvy zjemnila a dodala jim hřejivost, která je pro ženské téma klíčová.

Souběžně jsem pracovala na kompozičním rozvrhu celé série tak, aby čtyři plátna v úzké chodbě čekárny nepůsobila stísněně, ale naopak prostor pocitově provzdušnila a opticky otevřela.

Cílem bylo vytvořit plynulý vizuální příběh, který pacientku jemně vede prostorem a dává jí možnost se v každém obraze na chvíli zastavit a nadechnout.

Výsledkem je promyšlená barevná i tvarová dramaturgie, která mění dynamiku úzké místnosti v klidnou a sjednocenou galerii.

Fáze 3: Při tvorbě celé série jsem kladla důraz na něžnost, světlo a citlivou práci s brandovými barvami. Vzhledem k menším rozměrům čekárny jsem zvolila formáty, které prostor nezatěžují, ale naopak jej provzdušňují. Z technického hlediska jsem sáhla po forexových deskách – jsou lehké, snadno se udržují a díky montáži „mamutem“ drží pevně, ale v případě potřeby je lze ze zdi čistě odříznout.

Obrazy:

Ženy: Tento obraz je ústředním motivem celé série. Je umístěn přímo naproti místu, kde pacientky sedí, takže bude bodem, na který se budou dívat nejčastěji. Právě proto jsem zde zachytila rozdílné ženy – věkově, postavou i náladou. Mým cílem bylo, aby se v něm každá z pacientek mohla alespoň s jednou z postav ztotožnit a cítila se v prostoru přijatá.

Matky: Vycházela jsem z myšlenky, že každá žena, která se stane matkou, kousek svého starého já ztrácí, aby získala něco krásného a slovy těžko popsatelného. I zde jsem zvolila zobrazení různých žen v odlišných fázích mateřství – od těhotenství přes náročnou péči o čerstvě narozené dítě až po roli babičky, která objímá svou dceru i vnučku/vnučku. zcela záměrně nejsou nidke dětem zobrazovány gendrové znaky, pozorovatel se tak sám může rozhodnout zda je dítko holka nebo kluk.

Duše jen na chvíli: Uchopení tohoto tématu pro mě bylo nejnáročnější. Tereza ošetřuje i ženy po potratu, což je pro někoho, kdo si dítě velmi přeje, vždy hluboký zásah. Protože s touto situací nemám osobní zkušenost, ptala jsem se na prožitky žen ve svém okolí. Jejich silné příběhy mi pomohly vytvořit dílo, které není prvoplánové ani patetické, ale nese v sobě skutečný, tichý prožitek a uznání této náročné životní fáze.

Průběh těhotenství: Tento obraz vznikl na přání klientky, která chtěla do série zapracovat i anatomicky přesný průběh vývoje embrya. Mou rolí bylo toto odborné téma esteticky ztvárnit tak, aby zapadlo do celkového něžného konceptu oázy a působilo na pacientky uklidňujícím dojmem.

Výsledek: Synergie její fyzioterapeutické odbornosti a mého výtvarného rukopisu vytvořila z úzké chodby „mamino objetí“ – místo, kde se ženy mohou uklidnit ještě před vyšetřením.